aktivy na různých výkonnostních úrovních. Většina dostupných zdravotních pomůcek užívaných pro terapii zranění pohybového aparátu má za cíl stabilizaci postiženého segmentu a omezení pohybu, což je základní podmínkou k eliminaci bolesti. Avšak i přes svá pozitiva mohou tyto metody významně omezit cévní průtok, a tak vedlejší účinky mohou převážit výhody, a tím negativně ovlivnit výsledný terapeutický efekt.

TEMTEX kineziologický tejp, resp. kinesiotaping, je velmi efektivní možností terapie problému pohybového (myoskeletálního) systému. Jeho název je odvozen z angličtiny, kde slovo „tape“ znamená – páska. Prakticky se využívá lepení pásek různých mechanických vlastností, šířek a velikosti na kůži, nejčastěji končetin a trupu, k vyvolání pestré škály terapeutického účinku.

Stabilizační tape

Dnes již celosvětově rozšířená terapeutická technika, s typickým využitím pro akutní zranění a k doléčení traumatu. Její efekt je převážně fixační, vhodný k omezení nežádoucího rozsahu pohybu. Avšak tato technika může způsobit u senzitivních jedinců podráždění kůže pro relativně vysoký obsah latexu v tapu a vzhledem ke své minimální elasticitě i nadměrnou kompresi zatejpovaných tkání a svalů. Výsledný léčebný efekt proto bývá vzhledem k omezenému vstřebávání tekutin z traumatizovaných tkání zpomalen.

Klasická tejpovací páska byla navržena tak, aby omezila rozsah pohybu ve svalech a kloubech. Za tímto účelem bylo na postiženou oblast aplikováno několik vrstev pásky, čímž dochází k nezanedbatelné kompresi měkkých tkání, mající za následek zpomalení toku tělesných tekutin se všemi negativními dopady na traumatizovanou tkáň. Zpravidla se používá těsně před sportovní činností a odstraňuje bezprostředně po ní.

Funkční kinesiotape

TEMTEX kinesiotaping je založený na odlišné filosofii, na tzv. „volném“ průběhu pohybu, abychom umožnili organismu a svalovému systému plně využít autoreparačních mechanismů a tím si obnovit vlastní bio-mechanický svalový potenciál přirozenou cestou.

Zakladatelem této originální metody tzv. kinesiotapingu je Dr. Kenzo Kase, z Japonska, původně kinesiolog a chiropraktik, který začal s tuto metodu experimentovat koncem 70. let. Hledal prostředek, který by podpořil hojivé procesy traumatizované tkáně. Jelikož standardní imobilizační tejpovací techniky používané ve sportu slouží k omezení pohybu a často i snižují schopnost reparace, bylo potřeba najít takový způsob, který rozsah pohybu nesníží a bude funkční oporou pro fascie a svaly.

Kinesiotaping je léčebná technika podporující funkci a navíc aktivující hojivé pochody v postižené oblasti. Tato metoda používá k terapii cíleně navrženou pásku, která „pracuje s tělem“ a zajišťuje plný rozsah pohybu. Tato páska je vyrobena z hypoalergeních substancí s širokým využitím v klinické praxi, s bezpečným použitím i v pediatrii a geriatrii. Nespornou výhodou kinesiotapu je šetrnost ke kůži a možnost pohodlné aplikace bez omezení celodenně po dobu 1 až 3 dní. Charakteristickou vlastností je i voděodolnost, která umožňuje zachovat základní hygienu (sprchování) i sportovní aktivity ve vodním prostředí. TEMTEX-tape díky své elasticitě, která dosahuje až 60% původní délky, umožňuje svalstvu ideální napětí a tím velmi positivně působí na krevní oběh a lymfatický odtok, čímž podporuje hojení tkání a urychluje kvalitní regeneraci a rehabilitaci.

Kineziotaping nabízí oproti terapeutickým způsobům, jako je bandážování, ortézování, sádrování, apod., řadu výhod:

• jednoduchá manipulace - tapovací pásku lze snadno upravit na požadovanou velikost,
• snadné osvojení si tapovací techniky,
• s minimálními možnostmi lze dosáhnout maximálního terapeutického efektu, a to bez vedlejších negativních účinků,
• ošetřená oblast má plnou funkčnost,
• zachování pohybové funkce vede, mimo jiné, ke stabilizaci úrovně psychiky,
• odstraňuje bolest v aplikované oblasti a usnadňuje možnosti zatížení segmentu při pohybu,
• přes neuro-humorální okruhy urychluje hojení postižených tkání.

Terapeutické využití tapingu vychází z obecně platných principů neurofyziologie. Umožňuje tělu aktivaci vlastních reparačních schopností, při zachování možnosti přirozeného pohybu a navozujících pocit komfortu a pohodlí.

Kinesiotaping je technika založená na reflexní aktivaci tělu vlastních, a tudíž fyziologických substancí, participujících na hojivém procesu v postižené tkáni. Již z názvu metody vyplývá zřejmá souvislost s kinesiologií, neboli naukou o pohybu. Svaly nejsou jen prostředkem k vykonávání pohybu, ale svou činností se podílí i na dalších funkcích organismu (podpora žilního a lymfatického oběhu, udržování tělesné teploty apod.).

Pokud během jejich činnosti dojde k přetížení může ve svalu vzniknout zvýšené napětí (spasmus) a bolest. V této situaci dochází ve svalech k otoku, prostor mezi kůží a svalem je stlačený, následkem toho dochází k omezení průtoku cév, k žilnímu městnání a tím pádem k  napnutí svalové povázky obalující svalová vlákna. Hromaděním metabolitů ve svalové tkáni, následně ke změně pH, acidose a vzniku bolesti. Tímto mechanismem dochází k podráždění vnímavých receptorů, které přenesou informaci o nepříjemném vjemu do hlavního řídícího orgánu, mozku. Ten, aby zachoval stálost vnitřního prostředí a ochránil postiženou oblast, vyšle signál prostřednictvím nervové sítě k úpravě napětí a délky svalu, čímž zajistí co možná nejideálnější podmínky pro hojení postižené svalové tkáně. Tento typ bolesti je známý jako myalgie, neboli svalová bolest. Přetrvává-li zvýšené svalové napětí po delší dobu, ve svalu mohou postupně vznikat patologické změny.

Proto omezení funkce svalové soustavy (tedy pohybu) může negativně ovlivňovat funkci organismu jako celku a navozuje celou řadou nejrůznějších obtíží.

Funkční tejpování umožňuje podporu a stabilitu kloubům, vazům a svalům bez omezení cévního zásobení a rozsahu pohybu. TEMTEX-tape se používá i jako prevence poranění myoskeletálního systému. Prostřednictvím tapu aplikovaného nad průběh svalu jsme schopni redukovat bolest, snížit zánět, podporovat sval při pohybu a to prakticky 24hod denně.

V současnosti je kinesiotaping široce využívanou metodou přijímanou nejen zdravotnickými odborníky, trenéry, ale i samotnými sportovci. Za poměrně krátkou dobu se stal vhodným doplňkem nejen v rámci terapie zranění, ale především důležitou součástí prevence přetížení pohybového aparátu a tím snížení rizik potencionálního poranění.

Pro svoje vlastnosti a široké využití v klinické praxi je funkční tejp stále více využíván v rámci komplexní terapie poruch pohybového aparátu.

Silvia Šúrová, Robert Válka

Všechny dřívější články a mnohé další najdete od 1.11.2011 na mém blogu:  Hologram lidské bytosti .

Pojďme rovnou ke strečinku. Protahovat bedro-kyčlo-stehenní sval je především technická záležitost. V tomto a následujícím díle Vám nabídnu hned několik cvičebních pozic a jejich modifikací.

Pro cvičení v terénu doporučuji provádět protažení tohoto svalu jak před tréninkem tak i po něm. Tento sval, stejně jako svaly lýtkové, má tak velkou tendenci ke zkrácení a je tak často v našem denním životě aktivován, že jej můžete protahovat denně.

Výchozí poloha:
Stoj na jedné dolní končetině (DK), druhá noha je ohnuta v koleni. Rukou uchopíme ohnutou DK za kotník.

Provedení:
Tahem ruky provedeme protažení cvičeného svalu. Pozor, tento cvik se na první pohled velmi podobá cviku na protažení čtyřhlavého svalu stehenního. Hlavním rozdílem je posun stehna respektive kolene ve směru dozadu za svislou osu těla.

Chyby:
Při provádění tohoto cviku vznikají často dvě základní chyby. Za prve dochází k prohnutí v zádech a vyosení stehna do boku (viz. obrázky čelní pohled).

Cílení cviku:

Dobré zacílení cviku není hlavně u sprinterů v této pozici snadné. Pro ně doporučuji nižší polohy (viz. další část seriálu), kdy se vyřadí z aktivity svaly nutné pro udržování balance při stoji na jedné DK.

Při protahování tohoto cviku setrvejte v krajní poloze aspoň 30 sec. Intenzitu protahování nepřehánějte, jen do pocitu mírného tepla.

U jedinců, kteří mají problémy s tzv. funkční nestejnou délkou končetin, může při intenzivním strečinku doporučovaných svalů postupně dojít k uvolňování struktur, které k původnímu problému přispěly.

Dostáváme se ke klíčové oblasti strečinku a to k protahování tzv. bedro-kyčlo-stehenního svalu. Abychom pochopily význam tohoto svalu je nutno se obeznámit s jeho průběhem. Je to sval složený a svojí působností ovlivňuje nejen kyčelní kloub, stabilitu pánve, ale i celou bederní oblast zad.

Něco málo z anatomie:

Sval se skládá ze dvou komponent (hlav). Nejdelší z nich je psoas major, který odstupuje z páteře (od 12. hrudního obratle) a sestupuje podél páteře. Skrze pánev jde až na trochanter minor – malý kostěný výstupek na vnitřní hraně stehenní kosti v blízkosti kyčelního kloubu. Do stejného místa se upíná i druhá hlava tohoto svalu – musculus iliacus, který odstupuje z horního okraje pánevní kosti.

Funkce svalu:
Když se svaly aktivují dochází k přiblížení jejich obou konců k sobě. To u našeho studijního případu znamená, že dojde k ohnutí kyčle, k prohnutí v bederní páteři a sklopení pánevní kosti vpřed.

Jelikož je tento sval v lidském těle nejsilnější a podílí se na každém sebemenším ohnutí kyčelního kloubu, znamená to, že se aktivuje při každém kroku, natož při běhu.

Tento sval je hlavním v akci při „posilovaní“ břicha způsobem „sklapovačky“ (v případě, že jsou prováděny z lehu až do sedu s fixací dolních končetin např. pod žebřinami).

Tyto cviky do posilování břišních svalů již dlouho nespadají a jsou oproti dlouhé historii popisovány spíše za škodlivé než za prospěšné!

Proč nám dělá starosti?
Tento sval mají i čtyřnozí přátelé z živočišné říše. Jenže ty iliopsoas netrápí svým neustálým zkracováním a dysfunkcí, jelikož poloha kyčelního kloubu u kvadrupedů je oproti lidské o 90° ve flexi.

V průběhu evoluce se člověk postavil na dvě nohy a napřímil se – sval se výrazně protáhl, ale a ať si to uvědomujeme nebo ne, je lidská existence z geologického hlediska zanedbatelná.

Tento sval se vzpřímené poloze člověka v podstatě ještě kvalitně nepřizpůsobil a v průběhu života každého z nás se stále snaží navrátit do své přirozenější polohy – zkrácené. Vidíme především u starých lidí, že chodí přikrčení a shrbení.

]]> http://www.safe-therapy.eu/2010/01/nejsilnejsi-flexor-kycelniho-kloubu-%e2%80%93-musculus-iliopsoas-1cast/feed/ http://www.safe-therapy.eu/2009/01/velky-hyzdovy-sval-a-zevni-rotatory-kycle-pozice-v-leze-5cvik/ http://www.safe-therapy.eu/2009/01/velky-hyzdovy-sval-a-zevni-rotatory-kycle-pozice-v-leze-5cvik/#comments Thu, 08 Jan 2009 20:30:41 +0000 admin http://www.safe-therapy.eu/?p=228

Výchozí poloha:
V leže na zádech, dolní končetiny (DK) pokrčeny, chodila opřená o podložku. Kotník protahované DK opřeme o koleno druhé nohy.

Provedení:
Podle pohyblivosti v kyčelním kloubu a protažení cvičených svalu doporučuji zde dvě varianty provedení cviku.

Jedna je pro zdatnější jedince, kdy se uchopíme za koleno DK, opřené o podložku, Zvedneme hlavu – bradu přitáhneme na prsa a přitáhneme rukama koleno do jeho protahovací pozice. Cvičení můžeme provádět podle principů uvedených v dřívějších článcích tohoto seriálu (např. reflexní mechanismy).

Pro cvičence začátečníky doporučuji použít pro toto cvičení švihadlo, nebo pásek (ručník) a protahování provádět tahem přes koleno, aniž by se zvedala hlava od podložky. Tato varianta je vhodnější i u sportovců, kteří sice hlavu zvednutou udrží avšak netechnicky a mohou si tak způsobit pozdější obtíže. (viz. hluboké flexory krku - v následných dílech seriálu).

Cílení cviku:
K zacílení cviku používáme jednak velikost vlastního přitažení končetin k břichu. Další prvek, který ovlivňuje kvalitu cviku je míra vytočení protahované DK zevně.

Proč je důležité tento sval protahovat?
O potřebě provádění tohoto cviku jsem psala již v předcházejícím článku o strečinku. Chtěla bych zde jen doplnit, že tyto svaly bývají často v převaze - v tzv. hypertonu vůči svalům vnitřně rotujícím kyčle, které nelze posílit pokud k tomu nebudou mít dobrou výchozí pozici. Tedy tyto vnitřní rotátory jsou zevními přetahovány a pro optimální mechaniku kyčle – tedy prevenci jejího nadměrného opotřebení - je cílem navodit i v této oblasti svalovou rovnováhu.

Chtěla bych připomenout, že skrze tyto svaly probíhá největší nerv v těle (nervus ischiadicus – sedací nerv), ten je-li drážděn zkrácenými a přetíženými svaly v oblasti hýždě, může být zdrojem bolestí vyzařujících do dolních končetin.

Výchozí poloha:
Ve stoji se tato skupina svalů neprotahuje snadno. Doporučuji zajistit pevnou oporu, které se při provádění tohoto cviku chytíme.

Jak je vidět na ilustrační fotce cvik provádíme opět ve stoji na jedné dolní končetině (DK). Druhou protahovanou DK ohneme v koleni, koleno vytočíme zevně a opřeme zevním kotníkem o koleno stojné DK.

Provedení:
Protahování kýžených svalů provedeme hlubokým podřepem na stojné DK, úchopem rukama o oporu se do podřepu „zavěsíme“, ohnuté koleno tlačíme do maximální zevní polohy.

Cílení cviku:
Kdo tento cvik nezná, bude chvíli hledat ten správný pocit, ale svaly protažené tímto cvikem vám budou určitě vděčny.

Proč je důležité tento sval protahovat?
Jelikož zevní rotace a extenze v kyčelním kloubu je součástí každého kroku a při běhu jsou tyto svaly opravdu velmi zatíženy jejich zkrácení je neodvratné. A pokud k tomu ještě často sedáváte tzv. s nohou přes nohu, tak už určitě o těchto svalech budete po strečinku vědět více než doposud.

Výchozí poloha:

Stoj spojný, protahovanou DK ohneme v koleni a uchopíme za tělem v místě kotníku (viz obr.). Kolena držíme u sebe!

Provedení:

Tahem za kotník protahované DK zvětšujeme ohnutí v koleni a tím i protažení svalu. Při cvičení se zaměříme na postavení kyčle protahované DK, soustředíme se na její protlačení směrem dopředu. Neprohýbáme se v bedrech.

Cílení cviku:

Povedeme-li tah za kotník takovým způsobem, že při protahování ještě zanožíme stehno (koleno protahované DK se posune vzad) měníme působení cviku na přímý stehenní sval (rectus femoris), pocit tahu by se měl přesunout nahoru směrem ke kyčli.

Proč je důležité tento sval protahovat?
Chtěla bych zde upozornit na dvě ze čtyř hlav tohoto svalu.

První z nich bude m. rectus femoris – přímý sval stehenní, který odstupuje již z pánve, tedy v jeho celé délce leží dva klouby (kyčel a koleno). Tento sval se tedy kromě extenze v koleni podílí i na flexi v kyčli. Spolu s bedro-kyčlo-stehenním svalem mají tendenci se zkracovat a tím ovlivňují mechaniku kyčle.

Druhým velmi důležitým prvkem je vastus medialis (vnitřní hlava) stehenního svalu (vytváří takovou tu bouli nad kolenem). Jeho vlákna mají šikmý průběh, podílí se tedy mimo extenze na zevní rotaci v koleni – tedy správné nastavení holeně vůči stehenní kosti před došlapem. Tento sval stabilizuje koleno z vnitřní strany. Při jakýchkoli procesech (úrazy, artroskopie atd.) ochabuje jako první a intenzivně.

Celá tato skupina svalů zabírá skoro třetinu celkového objemu svalů stehna. Můžeme je lokalizovat na vnitřní a vnitřní zadní stranu stehna.

Vzhledem k velkému rozsahu pohybu v kyčli – od přednožení po zanožení, mění se v jednotlivých pozicích vzájemné postavení svalového počátku a úponu – tím se mění i druhotná pohybová funkce jednotlivých svalů této skupiny (od flexe po extenzi).

Výchozí poloha:

Široký stoj rozkročný. Chodidla směřují paralelně vpřed.

Provedení:

Provedeme podřep na neprotahované dolní končetině (DK). S oporou dlaní o flektované koleno předkloníme trup – rovně! (viz foto). Cvik provádíme na obě dolní končetiny.

Cílení cviku:

Snižováním těžiště těla (mírou podřepu) a šířkou postoje lze modifikovat intenzitu protažení. Při vytočením chodidla protahované DK zevně (postavením na patu) měníme cílení cviku na dlouhé adduktory.

Proč je důležité tento sval protahovat?
Tyto svaly stabilizují při stoji pánev vůči stehenním kostem a obráceně. Mají tendenci ke zkracování a spolu s často oslabenými abduktory (svaly unožující DK) zajišťují správné úhlové postavení kyčle a stabilizují kyčel pro lokomoci (chůzi, běh) – prevence rozvoje artrózy.

Dodržování základních pravidel při provádění jednotlivých cviků vaše cvičení zefektivní. Není důležité strávit hodiny strečováním, když nebudete efekt jednotlivých cviků registrovat, nebo a to bohužel v častém případě, budete protahovat úplně jiné svalové skupiny, než na které je cvik připraven.

Připomeňme si jen některá pravidla kvalitního provedení cviku č.1.

Výchozí poloha:
(obrázek - varianta A)
stoj na jedné dolní končetině (DK) s propnutým kolenem. Špička stojné DK směřuje přímo. Druhá, protahovaná DK je přednožena. Opírá s patou o zvýšenou oporu, špička směřuje nahoru.

Další varianty cviku:
(obrázek - varianta B)
špička stojné DK je vtočena dovnitř, tedy doprava. Pánev taky rotuje – levým bokem dopředu. Cvik je zaměřen na zevní zadní stranu stehna i hýždě.

(obrázek - varianta C) špička stojné DK je vytočena vně, na obrázku doprava. Pánev se vytáčí taky doprava – cvik je více zaměřen na vnitřní zadní stranu stehna. Tato varianta cviku je z ilustračních důvodů vyznačení záběru protahována na druhé končetině, než v předchozích variantách (na stejné končetině budou uvedená vytočení doleva)!

Provedení: Předklon trupu ke koleni přednožené DK.

Při tomto cviku doporučujme se jednou rukou přidržovat opory.

Cílení cviku:
Myslete na to, že u všech předklonů jde především o to, aby se předklánělo břicho – tedy jde o tzv. rovný předklon. Ten sklápí i pánev a protahuje námi vybrané svaly.

Kulatý předklon protahuje spíše dolní partii zad a není dobře zacílen na svaly dolních končetin. Toto pravidlo platí u většiny předklonů.

Další variantou, jak cvik ztížit nebo zlehčit, je výška opory. Doporučuji každému jedinci začínat s výškou nižší než je výška vaší kyčle ve stoji.

Proč je důležité tento sval protahovat?
Svaly na zadní straně stehen mají funkci ohýbání kolene a propínání kyčle – zanožování. Tedy pohyby, které vykonáváme každý den nesčetněkrát už při chůzi. Svaly jsou přetěžovány i dlouhodobým sezením. Mají tendenci k hypotrofii a zkracování. Pro sportovce je tento sval výkonnostně nepostradatelným, je součástí komplexního svalového systému zajišťující kvalitní ODRAZ.